
Třída 8.A – jak to dělat lépe
Veřejná i odborná debata v českém školství je plná skvělých termínů – inkluze, individuální přístup, podpora, či aktivizující metody. Je to dobře a je také dobře, že se debata vede i v televizi a neustává se v argumentaci. Škola je přeci o žáku – jedinci a nikoli o třídě jako o mase lidí.
Dnešní pojednání má impulz ve zhlédnutí, na první pohled poměrně podobných televizních seriálů. První je britský seriál Our School od CBBC, což je dětský kanál BBC. Druhý je seriál Třída 8.A od České televize. První dílo je o zcela obyčejné, nicméně úspěšné škole v Británii, druhý o škole, která je běžnou základní školou s trochu nešťastnou polohou u brněnské „vyloučené oblasti“.
Obě školy jsou veřejné a z dostupných zdrojů, působí velmi dobře, aktivně a úspěšně. Vybavení na západ od nás je na mnohem vyšší úrovni (hřiště, IT vybavení, zázemí) a ve větší kvantitě (nehledě na počet studentů, kterých je přes 1200). Na druhou stranu, vybavení a příležitosti školy z Brna nejsou nijak otřesné a umožňují učitelům a žákům podobné nasazení. Jenže, nejdůležitější v každé škole není vybavení, ale lidé a anglické školy jsou plné lidí a funkcí. Až při sledování dění v obou seriálech, vyvstávají na povrch propastné rozdíly, které vybavení, prezentace a možnosti nezakryjí.
Příkladem školy plné lidí, může být i malé zařízení pro necelých 300 žáků, kde pracuje více než 45 pedagogických pracovníků na různých úrovních. Podobně velká česká škola, má zhruba o polovinu zaměstnanců méně. Což je vlastně obdivuhodné, vezmeme-li v potaz zhoršující se, ale solidní výsledky.
Pokud chceme mít školy, které budou respektovat potřeby každého žáka, dokáží se postarat o děti v nesnázích a navíc je směřovat do lepších životních drah, aniž bychom přitom ztráceli příčetné učitele, tak se bez dalších odborníků a změny stylu práce neobejdeme. Následuje několik příkladů, jak situaci řeší ve Velké Británii. Ne vždy jde o velké objevy, ba právě naopak.

Our School /CBBC/
Škola pro každého
Ve školách by mělo působit centrum, které bude pomáhat studentům zvládnout studium. Zaměstná zhruba 5 specializovaných pedagogů (v závislosti na velikosti školy) a bude ve spolupráci s učiteli průběžně monitorovat a vyhodnocovat potřeby žáků napříč ročníky. Ti co pomoc potřebují, z jakéhokoli důvodu, budou docházet na speciální lekce v průběhu výuky, kde se jim bude individuálně věnovat jeden pedagog. Po skončení lekce se opět připojí ke své třídě.
Celou záležitost, lze řešit i intenzivněji. Žák je zařazen v rámci ročníku do speciální skupiny, kde se soustředí s vyučujícím na zvládnutí problémového chování, nedostatků v soustředění, dyslexii apod. Kdykoli žák dosáhne stanovené hranice úspěšnosti, bude přeřazen do normální třídy. Ve zmíněném seriálu BBC to jsou pro žáky jedny z nejšťastnějších okamžiků. Dosáhnout cíle a vědět, že když budu chtít, mohou být lepší. Toho se žáci z brněnské školy zjevně nikdy nedočkají, bohužel.
Navazující problematikou jsou asistenti pedagoga. O těch se mluví již pěknou řadu let. Na některých školách fungují, ale téměř nikdy nejde o systémový a stabilní krok. Většinou jsou tito lidé placeni ze speciálních fondů zřizovatele, či EU. V seriálu České televize je možné asistenty zahlédnout, nicméně je také vidět, že český učitel je zoufalý sólista a neumí pracovat v týmu. Odmítnutí spolupráce asistentky mladou učitelkou v 5. dílu série je ilustrující.
Přitom pomocná ruka ve třídě, je skvělá věc. Asistent většinou nepatří k učiteli, ale spíše žákovi či žákům. Přechází z hodiny na hodinu a stará se o jednoho nebo několik dětí i třeba v různých třídách. Měl by vědět co se v dané hodině dělá a pomáhá dítěti vypořádat se s problematikou hodiny. Samozřejmě je k ruce i učiteli. Zejména v první a druhé třídě mohou stabilně sdílet jednoho asistenta paralelní třídy a jejich třídní.
Poškoláci a izolace
Organizační a personální stránka může být účinná, ale bez změny přístupu pedagogů, jde pouze o poloviční krok. Bezprostředně sledovat lidi a systém v anglické škole, který zvládne pracovat se stovkami studentů a přitom vidí problematické děti individuálně a jako příležitost ke zlepšení, nikoli jako objekt nefungujících postihů a rezignace, je zkrátka osvěžující. Navíc nejde o nic revolučního.
Představme si chronický problém všech škol. Domácí úkoly. V českém seriálu nepřinesl úkol nikdo a nikdy. Zároveň s tím všichni, zřejmě včetně dětí, počítají. I pokusy hlavních protagonistů (nových učitelů na škole) mají tendenci vyšumět do ztracena. Jakou zprávu tím dávají žákům si, lze dovodit.
Ve škole za Kanálem se s úkoly také bojuje. Většina třídy úkoly nosí, jsou tu ovšem jedinci, kteří to nezvládají. Řešením je krátký individuální rozhovor s učitelem po hodině a stanovení nového termínu. Pokud úkol nebude donesen – detention, tedy „po škole“. Anglický poškolák přijde buď o přestávku (tráví jí ve třídě s učitelem), nebo je ve škole déle a má tak dost času úkoly udělat. Logika věci je až neuvěřitelně jednoduchá. Nejvzácnější pro každého z nás je volný čas. Adekvátním trestem může být o ten čas přijít a věnovat ho povinnostem. Naučím se tím dělat věci ve správný čas, učitel má možnost s žákem mluvit a pomoci vyřešit problém a navíc si třeba příště nebožák rozmyslí trávit ve škole odpoledne. Je vlastně zajímavé, že tak jednoduchý nástroj z českých škol poměrně vymizel.
V seriálu BBC je ještě větší hrozba – izolace. Speciální místnost s dozorem, kóji, stolem a židlí. Odebraný mobil a hromada času na to dělat zadané úkoly. Dotyčný nesmí mluvit a ani se setkávat v průběhu výuky se spolužáky. Důležitou součástí, je rozebírání situace a hledání řešení s žákem i rodiči. Izolace je udělena za závažné kázeňské přestupky a může trvat i několik dní.
V televizní show je takto řešen problém se žákem, který si ve školním autobuse hrál se zapalovačem a sprejem (takový ten zábavný plamenomet). Navíc nezvládal sebeovládání a dvakrát odešel rozčilený (při řešení výše uvedeného) ze školy domů. Poprvé jej manažer ročníku a ředitelka přemluvili na ulici k návratu. Po druhé odjel vlakem domů. Jak by reagovala na takové jednání česká škola? Zřejmě výchovnou komisí a trojkou z chování. Kde nic, tu nic.
Je zřejmé, že když už škola aplikuje nějaký trest, měl by být efektivní a spojen s věcnou diskuzí a argumentací. Ono totiž na celé, poměrně vyhrocené situaci, kterou kamery BBC zachytily, bylo nejzajímavější sledovat klidné reakce pedagogů a zjevná snaha se s klukem ze sedmé třídy normálně a přátelsky domluvit (a to i venku na vlakové zastávce).
Základním předpokladem k naplnění slov uvedených v úvodu, je hledání cesty ke každému žákovi, který potřebuje pomoc. Nevidět v něm „problémové individuum“, „flákače“ ani „pětkaře“, ale člověka s příležitostí ke zlepšení. Známky a škatulky jsou jen nástroje usnadňující orientaci, nikoli cílový stav. Berme je tedy jako signál, kam vrhnout více energie a pokusit se o zlepšení. K tomu určitě není třeba mnoho dalších miliard v rozpočtu MŠMT. I když na to ostatní potřeba budou.
Odkazy: Conyers School, Osmec
9 Komentáře
Spousta zajímavých postřehů: specializovaní pedagogové, speciální skupiny, asistenti, speciální místnost s dozorem… Co z toho máme? Vždyť ani to detention nemůžeme bez rizika uplatnit! Není divu, že tak jednoduchý nástroj vymizel. „Organizační a personální stránka může být účinná, ale bez změny přístupu pedagogů, jde pouze o poloviční krok.“ A naopak: i při změně přístupu pedagogů bez organizační a personální stránky jde pouze poloviční krok. Zase ten úhel pohledu…
Chápu vaše otázky spíše jako otázky řečnické, ale i tak si dovolím reagovat. Co z toho máme, je otázka na místě. Myslím, že leckde z výčtu něco mají, ale bohužel nejde o systémové kroky, které by koordinoval a podporoval stát. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že mnoho věcí není ani tak o penězích, jako o motivaci ředitelů a učitelů.
Proč držení žáků za trest po škole je rizikové? Vzhledem k rodičům? Ano, může to být problém, který by měl být řešen jasnou, komunikací a podmínkami. Pro učitele to je přesčas? Pochybuji. Jde o normální pracovní dobu. Jiná rizika nevidím.
Bez souhlasu rodičů nemohu nikoho držet po vyučování. Nebo snad ano? Co kdyby si žák zlomil nohu? Nebo já? On tam nemá být, já tak nemám být. Potřebujeme rámec, systémový, potřebujeme určité bezpečí, které nám poskytne jenom systém, potřebujeme nástroje, systémové, alespoň takové, jaké popisujete. S osobním nasazením jednotlivých ředitelů, učitelů, ba ani celých škol si nevystačíme. (I když to bez toho nasazení také nejde.) Myslím, že přímá vyučovací činnost s žákem je přesčas. A když to není přímá vyučovací činnost, tak je to co?
Souhlas. Stačí rodičům zavolat/napsat a oznámit jim, že jejich ratolest z toho a toho důvodu bude následující den ve škole o X minut déle. Lze to poslat i mailem, nebo napsat do žákovské.
Námitka s časem a úrazem není myslím nijak relevantní. Učitel kolem druhé odpolední ve škole stejně obvykle je a může se při té příležitosti se postarat o nápravu žáka. Navíc, sedí=li prostě ve třídě a pracuje, či rozebírá problém s učitelem.
Nevím teď přesně jak je definována přímá vyučovací činnost (a nechce se mi po tom pátrat, přiznávám), ale jako normální učitel, bych za to nepovažoval X minut rozebírání problému a dohlížení na jejich práci. Navíc, bude-li to ku prospěchu věci.
Asi chápu co chcete říct a v zásadě souhlasím. Jen si myslím, že šikovný a dobrý ředitel na MŠMT čekat nebude a bude se snažit věci dělat jak nejlépe půjdou ku prospěchu dětem a škole.
„…Podobně velká česká škola, má zhruba o polovinu zaměstnanců méně. Což je vlastně obdivuhodné, vezmeme-li v potaz zhoršující se, ale solidní výsledky.“
Z tohoto pohledu jsou skutečně výsledky českých škol obdivuhodné. Ale hlavně srovnávání výsledků českých a zahraničních škol/učitelů irelevantní a předhazování špatných výsledků českým učitelům tak trošku manipulací, nemyslíte?
Díky za reakci. V čem by mělo být srovnání irelevantní a manipulací? Vždyť všichni učitelé mají stejné poslání a je jedno z jaké země jsou. Rozdíl je jen v přístupu a materiálně technických možnostech. A to naštěstí není tak zásadní, protože výborně učit lze i s tužkou a papírem.
V ČR je štěstí, že nemáme vůbec špatný základ, jak po stránce historické, tak technické a materiální. Jediné čeho se často učitelům nedostává je tvořivost, odvaha a schopnost komunikace. A od toho se pak odvíjí výsledky. A na to se snažím upozornit v článku. Změna musí přijít od učitelů a škol. V systému to možné je.
Zkusím použít příměr. Myslel jsem to tak, že nelze srovnávat výsledky práce dvou sedláků, když jeden má k dispozici traktor, rotavátor a 2 čeledíny a druhý je na to sám se svojí motykou a starou frézou. (Pokud jste se někdy pokoušel o políčko brambor, jistě mi rozumíte 🙂
No a pokud to udělám, neuvedu informace o zdrojích a dělám to s tím, abych toho druhého sedláka „motivoval“ k větším výkonům, tak to podle mne není motivace, ale manipulace.
Nevím, jak jsou na tom s počtem pracovníků (a počtem žáků ve třídě) průměrně školy v EU, ale předpokládm, že budou blíže k modelu UK, o kterém píšete, že pracuje s cca dvojnásobným počtem pracovníků… A tak jsem se chtěl českých učitelů trošku zastat (např. v souvislosti s výsledky PISA) že ty jejich výkony, jsou vzhledem k podmínkám a společenským souvislostem vlastně velmi slušné, ne-li přímo obdivuhodné.
Rozumím tomu co píšete, ale nesouhlasím s tím, že by to byla manipulace. Je to konstatování faktu a rozhodně nejde o generální útok na učitele. Jen vycházím z přesvědčení, že mnoho problémů si školy (a mnoho učitelů) způsobují sami tím, jak přistupují k práci, svým žákům a rozvoji možností. Systém jim v tom bohužel nijak nebrání a navíc jim zlepšení ztěžuje.
Váš příměr naštěstí nebude ve školství fungovat, jelikož k dobrému učení nepotřebuji traktor. Je to mnohem víc o dobrých, tvůrčích a chytrých lidech, kteří za katedrou sedí. A jen poznámku na závěr. Pokud vím, tak ve státních britských školách je spíše standard 30 studentů na třídu. Jsou to opravdu většinou velké a plné školy. Dle zdrojů na stránkách inspekce je škola s 1200 žáky velká. Průměr je někde kolem 600 až 800 studenty. Zajímavá data k tomuto: https://www.gov.uk/government/statistics/school-workforce-in-england-november-2013 (nestudoval jsem je nijak pozorně).
OK, buďme optimisté. Možná skutečně nešlo o cílenou manipulaci. Nicméně prezentaci výsledků PISA veřejnosti jsem vnímal jako: „podívejte se na to, jak učíte“ se zdviženým ukazovákem. O množství pracovníků na školách se při tom nikdo nezmiňoval a vliv to má.
V tom, že si školy a učitelé mnoho problémů způsobují sami svým přístupem, souhlasím. I s tím, že jim systém možnou změnu spíše ztěžuje. Ale osobně věřím tomu, že každý člověk má zdroje na to vyřešit své potíže… a učitel je také člověk.
Ano máte pravdu. Ve školství jde víc o lidi, než o ty „traktory“ … Ale taková dobře vybavená a funkční PC učebna se může hodit, stejně jako dílny nebo kvalitními pomůckami vybavená učebna fyziky. Je pravda, že pro koho je to priorota, ten to má… ale automaticky na to peníze nedostanete.
Děkuji za info k počtu žáků v Británii. Bylo by zajímavé vidět evropské srovnání.