Zlaté české ručičky ministra školství
Ministr školství zřejmě neví, který rezort zvládnout dříve. Školství, nebo průmysl. Vyplyne to zvláště výrazně, když se v novinových článcích dočteme o tom, jakou vzdělávací strategii podporuje ten a ten průmyslový svaz, či se k ní fundovaně vyjadřuje zástupce těžkého průmyslu. Samo o sobě to není od věci, ale čeho je moc toho je příliš.
Pan ministr Chládek si dává obzvláště záležet, aby vazby mezi vzděláváním a průmyslem zazněly v každém rozhovoru, který dává již zhruba rok. Zjevně to přináší ovoce, jelikož se obecná představa o potřebě montérů z učňáku do veřejného mínění úspěšně zapouští a studium na vysoké škole se může v plánech ministra klidně stát zbytečným luxusem pro hrstku vyvolených.
Prosazovat takový přístup je navíc velmi snadné, protože tomu nic nebrání. Skutečné školské profesní organizace, aby člověk pohledal. Na běžných zpravodajských serverech není ani zmínka o tom, že by Asociace ředitelů škol, Asociace ředitelů gymnázií, Asociace pedagogů základního školství a několik dalších desítek organizací vyjádřilo nějaké jasné stanovisko. Vlastně je i jedno zda kladné, či záporné.
Může to mít několik příčin. Pedagogové jsou přetížení, roztříštění v názorech a nějaké národní školství je trápí až, když na ně dopadne v podobě papírové směrnice a formuláře. Také je možné, že jen šoupou nohama a tiše souhlasí, jelikož nic jiného na stole nemají a hyperaktivní ministr, s rozsáhlým ministerským aparátem, je snadno utluče. Nebo se jednoduše ukazuje fakt, že učitelský stav souhlasí a podporuje vznik odstrašujícího a hůře prostupného systému, který snáze produkuje méně vzdělané jedince.
Kdo, když ne my a kdy, když ne teď! Tak zní okřídlená věta nabádající k okamžité akci. Ve spojení se školstvím to vypadá jako oxymóron, ale možné to bylo. Už to budou tři roky, kdy proběhla poslední velká učitelská bojová akce – snaha odborářů zvýšit platy. Od té doby, ticho po pěšině, natož očekávat kultivovanou a tvrdou veřejnou debatu o smysluplných strategiích, smyslu testování, pedagogických přístupech, rovných šancích pro všechny a vůbec o škole pro děti a studenty.
Třeba si vzpomeneme, až budeme mít dostatek příslušníků nižší střední třídy, kteří budou v turbulentní době dnešního světa ztraceni mezi odborným výcvikem, mistrovskou zkouškou a divizí technické firmy. Však oni to čínští inženýři spočítají za nás rychleji a levněji i bez maturity a možná to pošlou k vyrobě zlatým českým ručičkám.
Související články
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
12 Komentáře
Ministerstvo nediskutuje, jen oznamuje závěry po konzultaci s odbory a průmyslníky. Ojedinělé názory ojedinělých učitelů nikomu nestojí za řeč, natož aby něco změnily. Jediné, co lze, je na Eduin publikovat. Nemyslím si, že to ministerstvo či Cermat aspoň monitoruje.
Není to ale jen věci učitelů, ale i rodičů žáků. Ozvou se při volbách? Neozvou. Ti bohatí si to snadno vyřeší (učňáky pro jejich děti nebudou). Ostatní musí bojovat a prosadit se sami. Nic nového pod sluncem za posledních 60 let. Škoda.
Je to zřejmě tak smutné, jak popisujete. Školství má jen pramálo osobností a buditelů, zvláště při srovnání s počátkem 20. století. Možná by nebylo od věci osvícené osoby cíleně vyhledávat, propojit a vytvořit oponentní platformu, která by dokázala veřejně a zajímavě argumentovat. Jde předně o mediální a prezentační dovednosti, takového uskupení. Myšlenky tu jsou. EDUin k tomu jistě pomáhá.
No, řekl bych, že ministerstvo je hledá, ale proto, aby je ze školství co nejdříve vyhodilo. 2000 učitelů dostalo výpovědi, že jsou údajně nekvalifikovaní a ti samí dostali vzápětí smlouvy na půl roku. Já k nim patřím také.
Dobry den.
Jako učitel musím s autorem souhlasit. Mám silný pocit, ze například v otázce povinné maturity z matematiky nejde ani tak o zájem zlepsit celkovou úroveň, ale hrr frr vyhovět průmyslové lobby. Tento akt povede k castecnemu odlivu deti z vseobecne-vzdelavacich skol, vtipna je ta cast navrhu, ktera zpocatku nepocita s maturitou z matematiky na ekonomickych skolach… Ministerstvo podle mne snazi timto krokem treba snizit pocet vseobecne vzdelavacich statnich skol, udrzet ucnovske obory co nejvic. Problem je, kdo tuto strategii urcuje, jaka je koncepce vzdelavani statu na x let dopredu, jake diskuse a s kym o tom probihaji… Chceme byt montovnou Evropy, zemi prumyslovych hal, nebo chceme neco jineho. Rodic i ucitel v teto diskusi, pokud vubec probiha, figuruje pramalo. Ucitel cesky postupne
vetsinou ztratil za poslednich nekolik let svoji stavovsku cest, resi casto nepodstatne veci, casto to i vi, oporu nachazi malokde, spis nikde, ma trochu pocit, ze o jeho nazory a diskusi nikdo nestoji. Pak mu po peti letech za halasneho vytrubovani stoupne plat o 500 Kc, mene nez je inflace. Mlci, ma svoji praci spis rad, ma sve chyby, zapory i klady. Ja osobne mam pocit, ze v posledni dobe to je hodne „o nas bez nas“, coz me mrzi.
Jenom malá otázka, co by měly dělat děti, které nejsou nadané pro studium, ale pro manuální práci. Měly by jít studovat gymnázia a jiné maturitní školy, jak tomu dosud je?
Pane Yilmo, z medailonku usuzuji, že jsem mimo ČR. Po přečtení Vašich příspěvků mám neodbytný pocit, že nám tu chybíte.
Nenapsal bych to lépe.
ON
Nezdá se mně, že by v poslední době naše ministerstvo chtělo protěžovat učňovské školství. To je na pokraji zájmu a asi bude. Problém není v osobě pana ministra, ale v systému celého českého současného škol.systému. Tento systém zapříčiňuje, že úroveň vzdělanosti naší mládeže klesá a klesá. A to nejen na SOU, ale i na středních školách a bohužel i na vys. školách. Středních škol je velmi mnoho a tudíž berou každého a ten plebs a největší neumětelové jdou na SOU. Je to chyba, protože se zde stále vyskytují žáci, kteří mají o obor zájem, ale musí trpět tyto neumětely a žáky bez zájmu. Situace bude od roku horší a horší, zároveń se vzdělaností klesají i morální vlastnosti části žáků/jejich cíl je svoboda a hodně peněz/. Já mám tu výhodu, že jdu za pět let do důchodu…
Spíše bych řekl, že klesá úroveň vzdělávání, což je stejná mince z druhé strany, jen přesněji popisuje stav. Selekcí a testovacími síty se vzdělanost a systém vzdělávání nezmění. Dokonce ani snaha o změny počtu škol jakékoli úrovně. Jediné co lidi skutečně dokáže vzdělat, je dobrý učitel s dobrým zázemím a jasným konceptem, který dokáže reflektovat potřeby každého člověka.
Přiznám, že nemám bezprostřední zkušenost se vzděláváním na úrovni SOU. Ale domnívám se, že vzhledem k typu žáků, kteří na tyto školy chodí, by zejména zde mělo MŠMT vyvinout úsilí ke zkvalitnění. Vytvořit podmínky pro dobré učitele, ve spojením s firmami a podniky zkvalitnit a aktualizovat zázemí a tlačit na co nejvyšší laťku všeobecné úrovně a rozhledu mladých lidí. Pro ty co skutečně budou mít motivaci postoupit k vyšším stupňům vzdělání, zajistit co nejsnazší způsob. Cesta vedoucí přes plánování a odhadování potřebnosti oborů v budoucnosti je zcestná.
Dovolím si nepřijmout použití slova „plebs“, prošlo mi poslední dobou rukama 40 žáků na učňovské škole – jsou to zanedbané děti – deprivanti.
Jinak souhlasím s názory na vedení škol u nás. Pracoval jsem deset let pro jednu velice úspěšnou montovnu, která byla vděčná za každého řemeslníka (než ji chytráci z banky položili). To o co se snaží průmyslníci je průhledné – neplatit daně a požadovat vysokou kvalitu montérů-řemeslníků, pro které mají práci na dva až čtyři roky. A státní školství je má pro ně připravit zadarmo.
To je poměrně zajímavý postřeh, zřejmě od člověka, který to zažil. Osobně si nemyslím o nikom, že by byl „plebs“ a souhlasím s tím, že jsou to děti, které potřebují zvláště pomoci, aby našli své místo a motivaci k tomu se vzdělávat. Státní školství by mělo mít tu schopnost toho dosáhnout.
A stále si myslím, že toho jde dosáhnout, pokud škola má dobrého ředitele a kvalitní pedagogy. Spoustu věcí ve škole dělat jde i bez ministerstva, což je v některých etapách vývoje státní politiky vlastně štěstí.
A kde má škola vzít kvalitního ředitele, když nejméně deset let už je místo ředitele možnou trafikou, která je obsazena v zájmu politických stran? Kvalitní učitel? Co to je? Spokojený učitel, ten by mohl být i kvalitní. Dál asi nemusím rozvádět. No a ten plebs, dejme tomu, že to je hanlivé označení, také bych ho nepoužil. Když SOU, tak tam dneska skutečně v ČR jde velice často o děti z rodin, kde se nepracuje. Přicházejí proto, že potřebují dostat v září potvrzení, že do školy chodí. Tak přijdou. V říjnu škola nahlásí počty, za ty dostane peníze do rozpočtu. Nikdo ještě neví, kde ti žáci, co si přišli pro potvrzení, jsou. Jsou nemocní? Kolem Vánoc už je jasno, že chodit nebudou, nějak se to vyřeší. Buď výzvou a žáci se na chvilku do školy vrátí, nebo správním řízením a ukončením studia, nebo žák sám ukončí a nebo přeruší. Ti, co odcházejí, ti se vrátí znovu v září a všechno se opakuje. Potvrzení o studiu, výkaz počtu žáků, pak přijdou Vánoce …..
Ta skupina dětí z rodin, kde se nepracuje, zatím není tak veliká, ale její vliv na ten zbytek žáků je nezanedbatelný. Motivovaných žáků na učilištích prostě kvapem ubývá a systém by měl vytvářet podmínky, aby se s tím něco dělalo, tedy spíše, aby byly instrumenty, jak s takovou mládeží pracovat. Jedna s cest je se na to vykašlat a nechat to být a SOU umenšovat, v montovnách přece mohou pracovat najatí lidé ze zahraničí a kolik lidí od malička žije ze sociálního systému, je asi jedno. A touto cestou se asi školství také ubírá.
Za sebe mohu říct, že je určitě třeba střední odborná učiliště měnit, podporovat a zlepšovat. Jednoznačně je pozitivním krokem spojení s firmami a to jak lokálními, tak globálními. Přinesou peníze, zvýší motivaci a zlepší výuku.
Na druhou stranu to neznamená, že je třeba nějak dramaticky navyšovat počet takových studentů. Na víc na základě na nejvýše pochybných „odhadů vývoje na pracovním trhu“ a testování ve 14ti / 15ti letech věku. Každý člověk by mě dostat to nejlepší vzdělání, které mu jeho osobnost, schopnosti, rodina a sociální situace umožní. Tím může být i odborná škola, nebo učiliště.