Uprchlíci ve škole

Již několik týdnů je ovládána veřejná diskuze tématem uprchlíků, protestů proti přistěhovalectví a vyjadřování k podpoře a pomoci. Noviny, televize a zpravodajské servery zásobují veřejnost každodenní sprchou témat a různých úhlů pohledů na utečence, lidi postižené válkou, čísly a statistikami, komentáři a prohlášení politiků. Vše doplňují informace vyvracející, nebo potvrzující mnohé spiklenecké teorie o hordách muslimů neúnavně postupujících skrze hranice EU podříznout krky všem Evropanům.

A v této pohnuté době, na začátku prázdnin, jsem si vzpomněl, že moje bývalá třída na pražské základní škole, kterou jsem měl čest vést v 6. a 7. ročníku jako třídní, právě ukončila studium. Skrze dotaz na Facebooku jsem zjistil, že vše bylo v pořádku. Bez průšvihu. Věřil jsem dotyčnému a byl jsem rád. Po odpovědi ovšem následovala překvapivá otázka: „Jaký máš názor na uprchlíky, co mají přijít do Česka?“

Následovala krátká diskuze, ve které jsem měl pocit, že bývalý žák spíše tápe a chce slyšet nějaký názor a možné odpovědi na své otázky, které si nutně klade vzhledem k informační masáži, které v ČR vládne. A k tomu byl již jen krok k otázce a zamyšlení, jak a proč by se školy měly snažit zabývat a reflektovat aktuální problémy doby.

První věcí je evidentní fakt, že mnoho „těžkých otázek“ ze světa dospělých prosákne i do světa teenagerů, kteří se s tím snaží nějak popasovat. Obvyklým zdrojem nejsou klasická média, ale sociální sítě. Ve výše zmíněném rozhovoru to dotyčný napsal jasně. „Většinou jsem to četl na FB.“ Další kanály pro většinu mladých lidí nebudou relevantní, jelikož je v patnácti letech příliš nevyhledávají.

Tenhle fakt není nijak nový a dal se předpokládat. Problém nastává v tom, když při zběžné rešerši zjistíme, co se na sociálních sítích publikuje. Virální sdělení ovládají videa a memy s uřezanými hlavami, prorockými sděleními bojovníků za čistotu české kultury a zaručenými články o miliónech uprchlíků, které musíme díky EU přijmout. Vše je náležitě rozmlženo ujišťováním, že o rasismus nejde, vždyť tu máme spousty bezproblémových Vietnamců. Z mého příkladu výše vyplynulo, že se máme připravovat na asi 20 miliónů lidí, kteří zničí naší kulturu. Což se pochopitelně běžnému teenagerovi nelíbí.

Kde tedy stavět opozici proti smyšlenostem, xenofobii, rasismu a zlepšovat informační gramotnosti budoucího obyvatelstva ČR? Školy jsou ideálním prostředím, jelikož sem dochází cílová skupina, kterou mnohdy tyto věci zajímají a dotýkají se jí. Jde tedy pouze o formu.

Věřím, že se mnohde ve školách, třeba typicky v hodinách Občanské výchovy, zařazují „aktuality“, které děti nosí a přednáší. To je dobrý start. Pokud pak následuje diskuze, objasňování, vysvětlování a návody, jak si to celé přebrat. Dobrý učitel by měl umět navigovat své žáky tak, aby se dokázali zorientovat a informace získané skrze sociální sítě filtrovat na ty relevantní a nesmysly. Mnohdy k tomu stačí pověstný selský rozum. Neměl by se bát prezentovat svůj názor, pokud není v rozporu s demokratickými a lidsko-právními principy. Příklad respektované osoby je pro dospívající kluky a holky tím nejlepším vodítkem.

Dobré ministerstvo školství by mělo umět reagovat a připravit stručnou metodiku, která dokáže učitele podpořit a navést je správným směrem. Přesně takovou reakci například předvedl Junák – český skaut, který zveřejnil na konci června metodiku pro své vedoucí (a kohokoliv dalšího), jak zařadit problematiku uprchlictví do programu letních skautských táborů. Doposud byla staženo několik stovek kopií, což není špatná zpráva.

Ve zmíněné večerní diskuzi jsem byl potěšen ještě jednou, a to když jsme na závěr došli k tomu, že nějakých pár tisíc uprchlíků, kteří pomoc potřebují, je v pohodě a toho se bát nemusíme. Věřím, že k podobnému závěru by došla velká většina mladých lidí ve vyučovacích hodinách a mohli bychom se pak třeba těšit, že i v ČR jednou bude otevřená a hrdá společnost.